Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel původem z Německa si prošel velmi těžkými životními okolnostmi. A ani opakovaná mrtvice, která ho doslova srazila na zem, mu nedokázala vzít chuť k životu. Radost a harmonii rozdával již během svého života a rozdává dodnes: Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn). více

I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, jako uvěřila Marie, ale jsou i Tomášové, kteří neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Obojí jsou ale Pánu stejně milí... více

Bůh chce, abychom věděli, že je na naší straně. Není možné konat velké dílo a říkat si, že na to stačí naše vlastní síly... více

Přestože každý z oněch deseti apoštolů, kteří viděli na vlastní oči vzkříšeného Ježíše, poskytl Tomášovi přesvědčivé svědectví, nechtěl uvěřit (srov. Jan 20,25). Je dost pravděpodobné, že jeho nevěřícnost plyne ze závisti. Lze vytušit jeho myšlenky: „Proč jsem nemohl být s ním? To není spravedlivé.“ více

Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. více

Pán neříká: Kdybyste byli velkorysejší, obětavější, nesli byste více ovoce a dělali byste větší pokroky na své cestě. Nežádá nás, abychom se starali o svou cestu, ale abychom se s rozhodností vydali po jeho cestě. více

Služebník Boží P. Engelmar Hubert Unzeitig CMM byl sudetský Němec, který se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou (tehdy Greifendorf) uprostřed převážně německé jazykové enklávy severně od Brna. více

Výběr z knižního rozhovoru s výraznou osobností církve 20. století Otou Mádrem. (15.2.1917 - 27.2.2011) více

Dne 22. února 1943 byli senátem národněsocialistického soudu v Mnichově, jemuž předsedal „krvavý soudce“ Roland Freisler, čtyři dny po svém zatčení odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. více

Postíš se?
Ukaž to skutkem!
Jak, ptáš se?
více

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát. více

Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího. více

Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí. Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. více

Každý člověk má dvojí přirozenost. Je v něm světlo i tma, závdavek Božího života i temnota zla. Obvykle se domníváme, že radost můžeme prožívat jen ve světlých stránkách našeho života. Proto napínáme hodně síly do potlačování svých stinných stránek. Pravdou ale je, že dokonalou radost najde pouze ten, kdo dokázal přijmout i svůj stín, kdo se s ním smířil a svěřil jej Bohu. více

Slova „buď vůle tvá“ by se měla stát pro křesťana životní normou,
měla by usměrňovat průběh dne od rána do večera,
měla by být neustále naší hlavní myšlenkou.
Všechny ostatní starosti vezme Bůh na sebe,
více

Svátek obrácení svatého Pavla (25.1.) více

Má-li pravda zvítězit, není to nikdy samo sebou, to člověk musí nasadit všechnu svou sílu proti lži. více

Konflikty nezpůsobuje rozdílnost... více

Věříme v Ježíše Krista, který se zjevil v těle a stal se člověkem, poněvadž bychom ho jinak nepochopili. Poněvadž bychom totiž nemohli hledět na něj tak, jak byl, stal se takovým jako my, abychom tímto způsobem měli štěstí jej požívat. Jestliže nemůžeme plně patřit na slunce, které bylo stvořeno až čtvrtého dne, jak bychom mohli patřit na Boha, tvůrce tohoto slunce? více

Uvědomovala jsem si, že je lépe hovořit s Bohem než o Bohu, protože do duchovních rozhovorů se plete příliš mnoho sebelásky. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Když chtěli mudrci z Východu pozdravit novorozeného židovského krále, museli jistě překonat řadu protivenství, než se vydali na cestu, aby ho vyhledali, hodlali však postupovat důsledně podle svého plánu. Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo předem neví, kudy povede cesta. více

Alžběta Anna Setonová (1774–1821), žena námořního obchodníka z New Yorku, zůstala po smrti manžela bez peněz a s pěti dětmi. Byla praktikující členkou episkopální církve, avšak doba smutku, kterou strávila v Itálii, ji přivedla k přestoupení do katolické církve, a to i přes určitý odpor společnosti. Její životní příběh a založení učitelského řádu Milosrdných sester sv. Josefa i jeho rozšíření je pozoruhodným příkladem osobního povolání, které bylo realizováno na správném místě a ve správný čas. více

Začíná rok s číslem 13. Bydleli jste již někdy v domě, nebo pokoji s číslem 13? A víte, proč v Praze nejezdí tramvaj s číslem 13? více

„Vsaď se, že nakopnu do zadku toho pána, který si tamhle zavazuje tkaničku!“

„Zfackuje tě.“

více

Moji rodiče spolu žili, jak jsem byla přesvědčená, jenom kvůli mně, jenom – jak říkávají zahořklé ženy – jenom kvůli dítěti… Nepamatuji si, že by si někdy něco hezkého řekli. Třeba celý týden spolu nepromluvili, chodili kolem sebe jako lidé, co se neznají. Vyrůstala jsem v tomhle prostředí a dost mě to poznamenalo. více

(vyprávění jedné snoubenky)
Na Štědrý den mě opustil ten, kterého jsem milovala…
Strrrrrrrrrrrrašně milovala.
Ale na ten Štědrý den jsem také dostala dárek: jednu větu.
I věta může být dárkem a posilou. více

Peter Wust, profesor filozofie na univerzitě v Münsteru, napsal v adventu 1939 dopis svým studentům. Byl to dopis na rozloučenou, neboť Wust už dva roky trpěl rakovinou dutiny ústní. Peter Wust pomohl skrze své spisy mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války, mnohým dalším pak pomohl uprostřed této hrůzy zemřít ve smíření s Bohem i se sebou samým. více

Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že praktikujících křesťanů v Evropě notně ubývá. Copak už se dnes vůbec nikdo neptá, co mohou církve nabídnout? více

Mnozí se na Vánoce v hloubi srdce těší, navenek na ně ale nadávají. Svátek Vánoc ale dokáže mnohdy oslovit i nedotknutelné komnaty našich srdcí. Jde jen o to nechat se oslovit a neodmítat to, co k nám přichází, třebas i v podobě, kterou jiní navenek odmítají. Nová knížečka "Je tu přece Ježíšek" přináší mnoho životní moudrosti v podobě zaznamenaných příběhů a vyprávění. Tato knížka se může stát inspirací, jak prožít Vánoce "tak tochu jinak" i uprostřed nepříznivých životních okolností. více

Jan od Kříže napsal: „Kristus je cesta, a tato cesta je umírání. V okamžiku své smrti byl i on zdeptán na duši, zcela bez útěchy a pomoci.“ I takový osud potkal Jana od Kříže, který zemřel v opuštěnosti a odmítnutí 14.12.1591... více

(vyprávění jedné prababičky) Jednou … jako mladé děvče … jsem si připadala strašně zbytečná … Svět se mi zdál nesmyslný… O Vánocích v onom roce k nám přijela má prababička. více

Dva chudí staří Židé se potloukají v mrazu po ulicích. A aby se trochu zahřáli, vejdou do katolického klášterního kostela, ve kterém právě řeholnice – novicky skládají sliby a stávají se "nevěstami Kristovými". Místními kostelníkovi jsou ti dva Židé nápadní, a tak jde za nimi a ptá se přísně: „Co tu děláte?“ ... více

Času je samozřejmě zapotřebí užívat a využívat. Jenže zbývá otázka: K čemu? více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Advent je vstupní branou, jíž musíme projít, abychom vešli do vánoční svatyně. Po stranách brány stojí dvě postavy, jež svatyni střeží a ptají se nás, proč chceme vstoupit; zároveň nás poučují, jak to máme udělat. více

Až Syn člověka přijde s mocí a velkou slávou, bude to pro Pánovy učedníky „požehnaná událost“! Mají pak s hrdostí zdvihnout hlavu, neboť uvidí naplnění Pánových příslibů a zakusí osvobození ode všeho zla, jež museli strpět. (1. neděle adventní, cyklus C) více

Když se množí pohromy světa, zdvihněte hlavu, to znamená rozveselte srdce, neboť se blíží vykoupení, po kterém jste toužili... (Myšlenky k adventu ) více

V Pekingu na náměstí Tchien-an-men stojí mohutné mauzoleum Mao Ce-tunga. Člověk vstupuje do děsivě působícího prostoru, vyloženého zeleným a částečně rudým sametem, a na katafalku vidí ve skleněné rakvi Mao Ce-tunga. Celá scéna mě vedla k zamyšlení: Co tu vlastně pohledáváme? A co znamená tenhle muž pro tento národ? Jaké dědictví po sobě zanechal? Kolik mrtvých vroubí jeho životní cestu? více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Česká princezna Anežka Přemyslovna je naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I., její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když byly Anežce pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a svaté Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který svatá Hedvika založila. více

Pokud by se obliba světce měřila počtem obcí, farností, kaplí a oltářů mu zasvěcených, zaujímal by Martin z Tours (316 ?–197) jedno z předních míst. Jeden výzkum z nedávné doby ve Francii ukázal, že 485 obcí a 3 667 farností nese jeho jméno, a není pochyb, že kdybychom vzali v potaz celou Evropu, tento seznam by se nesmírně prodloužil. více

Dne 9. listopadu 1906 zemřela na Karmelu sv. Josefa v Dijonu ve Francii mladá karmelitka Elisabeth de la Trinité (Alžběta od Nejsvětější Trojice). Bylo jí 26 let a strávila na Karmelu pět let a tři měsíce. 25. listopadu byla 1984 blahořečena Janem Pavlem II. Sv. otec tehdy řekl: "V blahoslavené Alžbětě nám září nové světlo, v ní nalézáme nové bezpečné a jisté vedení." Alžběta od Trojice přinesla několik zásadních a svěžích pohledů pro život z křesťanské víry. více

Dokud je ještě čas.
Ještě jsme spolu.
Ještě můžeme někomu podat ruku.
JEŠTĚ.
Není to krásné heslo, jaké si můžeme připomínat: "JEŠTĚ?" více

Při jednom pohřbu pronesl řečník ještě před uložením rakve do země následující slova: „Sbohem, milovaný příteli! Opouštíš nás a zanecháváš v tomto slzavém údolí zoufalou mladou vdovu, které je teprve dvacet pět let!“ více

Jednou řekla vinná réva svému majiteli: „Proč se ke mně přibližuješ s těmi nůžkami? Chceš mě snad prořezávat, jak se to dělávalo kdysi za starých časů? Zahoď je pryč: nevíš, že se časy už změnily?“ více

Jedna vlaštovka dorazila bohužel pozdě na každoroční podzimní setkání sestřiček vlaštovek před odletem do teplých krajin. Přesto ale neváhala a rozletěla se nad vlnami, aby se mohla dostat přes moře. Byla velmi sklíčená, protože se bála, že nezvládne svou pouť dokončit, když letí sama. více

Terezie od Ježíše, příjmením de Cepeda y Ahumada, se narodila v Avile ve Španělsku roku 1515 a zemřela roku 1582 v Alba de Tormes. Je všeobecně uznávána jako učitelka duchovního života. Byla první ženou v dějinách, jíž byl přiznán titul církevní učitelky (papežem Pavlem VI. dne 27. září roku 1970; jen o pár dní později bylo stejné uznání vysloveno svaté Kateřině Sienské a roku 1997 svaté Terezii z Lisieux). více

Od října 2012 do listopadu 2013 bude v celé církvi probíhat Rok víry. Víra nás uschopňuje, abychom poznali Krista. A jeho láska nás vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestě životem. Posilněni vírou a nadějí upřeme svůj zrak na své působení ve světě a přitom očekávejme „nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost“. více

Chci vám povědět, co jsem se jako mladá učitelka dozvěděla od jedné staré učitelky, opravdové dámy. Věděla toho o andělské láskyplné výchově tolik, kolik toho může člověk na světě pochytit. Byla jsem tehdy začínající učitelka, zmatená, nejistá – učitelka ve svém prvním působišti, v pohraničí. Moc jsem toho neuměla…Tedy, znala jsem látku, kterou jsem měla učit, tu jsem uměla skvěle, jako vychovatelka jsem toho moc neuměla. více

Znaven a trápen pakostnicí odešel do své kaple, vrhl se na kolena před svatostánkem a setrval dlouho ve vroucí modlitbě. „Řekni mi, Pane, co ode mě žádáš!“ volal v úzkosti srdce. „Svět zahyne, nezachráníš-li ho. Promluv ke mně, jako jsi promluvil k Mojžíšovi v hořícím keři. Seslal jsi hořící oheň, ty sám jsi byl v něm a vedl jsi svůj lid všemi nocemi. Kde je tvůj oheň, Pane, z něhož k nám promlouváš, v němž před námi kráčíš jako kdysi před svým vyvoleným lidem?“ Papežovo oko se upřelo na malé světélko planoucí před svatostánkem a jeho duše byla náhle ozářena jako bleskem, který sjede a roztrhne temnotu. Ano, to bylo světlo a oheň, z něhož mluvil Pán. Zde sálá požár, jímž Pán chtěl zanítit svět. více