Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás?
(Den památky obětí komunistického režimu se připomíná 27. června) více

Nedlouho po Kristově nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého apoštolové zjistili, že ani těmito událostmi nejsou navždy vyřešeny všechny otázky těch, kdo uvěřili. Kolem roku 50 se proto sešli apoštolové v Jeruzalémě, aby uvážili, jaký postoj zaujmout k těm, kdo uvěřili v Krista jako pohané (Skutky apoštolů, kap. 15). Slova, kterými začínají pomyslné „dokumenty“ tohoto apoštolského koncilu, znějí takto: „Rozhodl totiž Duch Svatý i my…“ (Sk 15,28). Svědčí o tom, že si prvotní církev byla dobře vědoma jak mocné přítomnosti Ducha Svatého, tak i své vlastní odpovědnosti. více

Proč se zabývat životem Leonie Martinové, tělesně i intelektuálně méně obdařené než její sestry? Proč se zabývat „těžko zvladatelném dítětem“, které působilo svým nejbližším tolik trápení? Zabývat se nejméně nadanou Tereziinou sestrou Leonií Martinovou může leckomu připadat zvláštní. Její současníci říkávali o této třetí z pěti dcer Martinových z Lisieux, že je to takové „ošklivé kačátko“, a tak se nám často jeví i dnes. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás... více

Antonín zemřel 13. června 1231 odpoledne.
Umíral se slovy „vidím svého Pána“
a byl pohřben v Padově.
Současníci ho milovali
pro jeho obětavé hlásání evangelia,
starost o chudé
a vlídnost k lidem.
více

znamená přijmout,
že ho nikdy plně nepochopím,
být ochoten se změnit, a tedy trpět,
vzdát se něčeho pro něj.
(Chiara Petrillo zemřela na rakovinu ve věku 28 let 13.6.2012). více

Musím se přiznat, že před návštěvou Svaté země jsem si myslel, že Genezaretské jezero, Galilejské jezero a Tiberiadské jezero jsou tři samostatné vodní plochy, a představoval jsem si, jak Ježíš vesele přechází od jedné k druhé.Bylo mnoho dalších věcí, které jsem o Svaté zemi nevěděl. Například to, jak je tam všechno blízko. Řada míst, kde Ježíš konal své zázraky, byla vzdálena od Kafarnaa pár kilometrů. Za jedno dopoledne se dá dostat od místa, kde Ježíš povolal první učedníky, přes to, kde rozmnožil chleby a ryby, až k místu, kde uzdravil ženu s krvotokem. Není divu, že se kolem Ježíše tísnily davy lidí. Nejenže dělal zázraky, ale konal je také v geograficky nevelké oblasti. více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

V Písmu najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme v řeči Elihuově hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem víme dnes. Přitom stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Já v tom vidím zjevný otisk Nejsvětější Trojice. více

Farář zmizel! Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy.
Šéfredaktor místních novin obdařil první stránku pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím." více

Mnozí lidé zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují. Neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky. více

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme. více

My lidé si ve svých životech často stanovujeme priority.
A někdy jsme zmatení: Co má být na prvním místě?
Často nevíme. Proč? Protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi!
Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým,
nebylo by to tak obtížné.
více

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. více

To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Často se zdá, jako by věda – přírodní vědy na jedné straně a historické bádání (zejména exegeze Písma svatého) na straně druhé – dokázala nabídnout nezvratné poznatky, které jsou v rozporu s katolickou vírou. více

Čistá láska je schopna velkých činů
a nehroutí se pod obtížemi a protivenstvími;
jako je láska schopná překonat velké těžkosti,
je také vytrvalá ve všedním,
každodenním únavném životě.
více

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (přejití z otroctví starého člověka ke svobodě dítěte Božího, přejití ze života starého k novému). A proč si připomínat smysl Velikonoc v postní době? více

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem. více

Nabízíme vám oblíbený recept na kuřecí straccetti na zázvoru a citronu od oblíbené kuchařky sestry Vojtěchy z koleje Nedpomunecum v Římě. více

Čím víc se Vánoce blížily, a nyní už byly skutečně na dohled, tím zahuštěnější se zdál Alici její denní rozvrh. Sice dost věcí už zvládla zařídit, například dárky už byly nakoupené a zabalené, cukroví upečené, ale přece jen zbývalo ještě pár sousedských restů. Slíbila paní Novotné koupit světýlka, aby její ponurý byt získal trochu vánočnější atmosféru, a tak se dvěma krabicemi světýlek zazvonila u dveří do bytu staré paní. Všimla si, že vánoční dekorace paní Novotné už „prosákly“ i za dveře. Pověsila na ně věneček z umělého jehličí ozdobený červenými kuličkami a postříbřenými šiškami. V chabém osvětlení domovní chodby to vypadalo docela hezky. více

Ježíš mi řekl: Dokonce i mezi řeholními sestrami
se budeš cítit osamělá
a tehdy věz, že chci,
aby ses těsněji spojovala se mnou.
více

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7). více

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život. více

Rád vyprávím příběh o rybičce, která plavala v obrovském oceánu. Jednou se setkala s velrybou, a ta se jí zeptala: „Kam pořád tolik spěcháš? Zastav se na chvíli!“ Ale rybka odpověděla: „Nemám čas.“ „A proč? Co tě tolik zaměstnává?“ chtěla vědět velryba. „Hledám oceán,“ zněla odpověď. „Ty hledáš oceán? Vždyť v něm přece žiješ!“ zvolala velryba. Ale rybička bez rozmyslu odsekla: „To není pravda!“ A tak rybička hledala a hledala oceán, až nakonec zahynula, aniž se dověděla, že v něm prožila celý život. více

Ježíš mi řekl: Rozjímej o blíženské lásce,
zda se tvá láska k bližním řídí mou láskou,
zda se modlíš za nepřátele.
více

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností. více

Při mši svaté jsem uviděla Ježíše rozepjatého na kříži a řekl mi:
Má učednice, měj velikou lásku k těm,
kteří ti působí utrpení,
čiň dobře těm, kteří tě nenávidí.
více

Ježíš mi řekl: Nic se nestarej,
jak kdo jedná,
ty jednej tak, jak ti já říkám,
máš být mým živým odrazem skrze lásku a milosrdenství.
více

Před časem přednášející na jedné konferenci doporučoval, abychom se obklopovali takovými lidmi a věcmi, které nás inspirují. A naopak si dávali pozor na to, co z nás energii „vysává“. Zajímavým zjištěním však může být, že mnohdy „vysavačem energie“ není druhý člověk, ale taková malá věc jako „chytrý“ telefon. A tak paradoxně nastává zvláštní efekt, kdy je to právě mobil, který nám může ubrat koncentraci, sílu i čas, který máme pro druhé lidi nebo třeba pro modlitbu. Není to škoda? Zaslouží si náš telefon (tablet, počítač atd.) takové místo v našem životě? Mnoho lidí si dnes stěžuje na to, že musí být stále on-line. Někdy to „muset“ je spíše zdánlivé. více

Bůh nechává stvoření nedokončené, svěřuje je člověku,
čímž zároveň riskuje, že člověk ve své svobodě
bude jednat proti němu a jeho plánu.
více

Než se naše děťátko narodilo, přečetli jsme spoustu knížek a dali si spoustu předsevzetí. Nechtěli jsme patřit mezi nepřipravené rodiče, kteří se při sebemenších potížích musejí ptát na radu každého, kdo je zrovna po ruce. Chtěli jsme to dokázat sami. Ale když se děťátko narodilo, začaly na nás pršet nevyžádané rady, doporučení, postřehy, pobídky a dokonce i varování. Všichni nám chtěli povědět, co dělat a co naopak nedělat, aby naše dítě prospívalo. více

V Římě - v parku Caffarella, kousek od české papežské koleje Nepomucenum, jsem poprvé viděl a zažil požehnání zvířat. Chodil jsem na procházky a všude tam visely plakáty, které zvaly na žehnání zvířat. Říkal jsem si: „To je úžasné, tam se musím jít podívat!“ Park Caffarella je přírodní, rozlehlý kus zeleně, kde jsou louky, kopečky, rákosiny, potoky i statek. Vypadá jak vystřižený z nějakého renesančního obrazu. Lidé tam chodí na procházky a vedle nich se pasou ovečky. V podstatě celý park leží na antických památkách, blízko vedle staré antické cesty Via Appia. Proto se tam nesmí stavět a proto tam zůstalo tolik zeleně kousíček od centra Říma. Právě tam se konalo žehnání zvířat. Vedl to místní farář a dorazili dokonce i policisté na koních. více

Také máte různé věrnostní kartičky či rádi používáte aplikace zdarma? Problém je, že co je dnes zdarma, je velmi často vykoupeno naším soukromím. Informace o našem životě společně s naší pozorností a časem jsou měnou, kterou platíme dodavatelům a výrobcům různých věrnostních programů či aplikací „zdarma“ ve svém mobilním telefonu. Největším „králem“ v tomto umění bývá Facebook (Meta), aplikace různých sociálních sítí, ale i různé hry „zdarma“ apod. Ale rozhodně se nejedná o jediný problém. více

Hlava, ústa, oko, ucho, ruka, noha, srdce. Sedm částí našeho těla, na jejichž zdraví i existenci závisí kvalita našeho života, ba dokonce život sám. Každá jednotlivá část nese v lékařsko-anatomickém slovníku i v biblickém textu svůj smysl i přenesený význam. více

Jeho milosrdenství je tak veliké,
že to nepochopí
žádný
rozum...
více

Ježíši můj, podpírej mě, až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny bolestných zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši, dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Lékař se v koncentračním táboře poučí o jednom: učebnice lžou. Kdysi kdesi se říkalo, že člověk nevydrží bez spánku déle než tolik a tolik hodin. Omyl. Dříve jsem si namlouval, že to nebo ono nemůžu dělat nebo připustit. Že nemůžu spát, jestliže..., že se nedá žít bez toho a onoho. V Osvětimi jsem první noc spal v trojposchoďové posteli, a na každém patře (asi tak 2x2,5 m) leželo přímo na prknech vždy devět osob. A k přikrytí mělo každé poschodí (tedy devět lidí) dvě deky. Ležet jsme mohli přirozeně jen na boku, natlačeni na sebe, což nebylo vzhledem k venkovní zimě a vzhledem k tomu, že se v baráku netopilo, zase tak příliš nevýhodné. Do těchto tzv. „boxů“ jsme nesměli v botách. Jen v přísné tajnosti je někdo tu a tam, přestože byly celé zablácené, použil místo polštáře. Jinak nám nezbývalo nic jiného než si položit hlavu na paži téměř vymknutou. A přesto, navzdory všemu nepohodlí, odejme spánek člověku vědomí a vymaže i bolest spojenou s touto polohou. více

Před mší svatou v našem kostele za mnou přišla jedna farnice s novým mobilem v ruce. Prosila, abych jí mobil požehnal. Jelikož jsem se domníval, že zájemců o požehnání mobilu bude více, nabídl jsem tuto možnost i ostatním přítomným. O požehnání mobilu mělo zájem velké množství lidí, a tak jsem procházel celým kostelem a společně jsme prosili Pána Boha, aby se naše mobily staly nástrojem konání dobra, aby se Pán Ježíš dotýkal veškeré komunikace vedené přes tyto mobily a aby naše mobily dobře posloužily k věčné spáse naší i druhých lidí. Najednou jsem však zaslechl velmi výrazný protest od jedné přítomné návštěvnice.... více

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě
a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory,
vždyť sám v sobě jsi plností lásky,
ale ze svého bezedného milosrdenství
povoláváš k bytí tvory
a dáváš jim účast na svém věčném štěstí.
více

Dnes potřebujeme zvláštní druh odvahy,
ne takovou, jaká je potřebná v boji,
nýbrž takovou, která nás přiměje postavit se za vše,
o čem víme, že je správné, za vše pravdivé a čestné.
více

Ve špinavé jeskyni, užívané k houfování a napájení vepřů, zažila 11. února roku 1858 mladá francouzská venkovanka Bernadeta Soubirousová první z osmnácti zjevení výjimečně krásné Paní v bílé říze s modrou šerpou a se zlatými růžemi na nohou. Tato nesčíslněkrát a v mnoha jazycích popisovaná událost, často vyšperkovaná idealizovanými historkami, se pro budoucí pokolení zachovala v literární, dramatické i výtvarné podobě. Přitažlivost Bernadetiných zjevení je zcela pochopitelná, neboť jejich dějištěm je pohádková pyrenejská krajina, onen drsně rozeklaný horský předěl mezi Francií a Španělskem. Protagonistka příběhu je v každém směru prosté dítě, chudé a stonavé, dívka bez jakéhokoli akademického vzdělání, má však ryzí a poctivou víru, a proto dokonale zapadá do tajemných úradků Božích. více

Co tvoří svobodu? Zde je třeba se vyrovnat s vžitými nedorozuměními. Za prvé často věříme tomu, že čím větší máme možnost výběru, tím jsme svobodnější. Hlubokým nedorozuměním nové doby je také přesvědčení, že lidská svoboda tkví v naprosto nevázaném jednání bez jakýchkoliv zábran. více

Ježíši můj, podpírej mě,
až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny [bolestných] zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši,
dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Není snadná věc
vesele snášet utrpení,
zvláště nezasloužená.
Přirozenost se bouří.
více

Když dohasíná život,
ať v pozdním věku
či na začátku své pozemské existence
nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech,
nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev
nebo uzavřený životní osud,
více

Skutečné křesťanství zničilo erós? Porozhlédněme se v předkřesťanském světě. Řekové, úzce spřízněni s ostatními kulturami, vnímali erós především jako opojení, jako přemožení rozumu „božským blouzněním“, které člověka vytrhuje z omezenosti jeho vlastní existence a dává lidské bytosti, vzrušené působením božské síly, okoušet nejvyšší míru blaženosti. více

Máme fascinující vyhlídky: jsme povoláni žít jako Ježíšovi bratři a sestry, cítit se jako synové a dcery téhož Otce. Je to dar, který převrací naruby všechny lidské představy a plány. více

Bůh přichází:
aby byl s námi
v každé naší životní situaci;

přichází,
aby přebýval
v našem středu, nitru,
aby žil s námi a v nás;
více