Krátce před svou smrtí si Ježíš vzal lněnou zástěru,
přepásal se a umyl apoštolům nohy. Řekl jim:
„Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem,
a to právem: to skutečně jsem“ (Jan 13,14).
„Syn člověka ale nepřišel,
aby si nechal sloužit, ale aby sloužil …“ (Mk 10,45).

Ježíš jim také řekl, že žádný učedník
nemůže být větší než jeho učitel.
Jinými slovy: pokud chtějí být jeho skutečnými učedníky,
musí „jeden druhému nohy umývat“.
Maria je toho příkladem, příkladem skutečné učednice Páně. více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Čistá láska je schopna velkých činů
a nehroutí se pod obtížemi a protivenstvími;
jako je láska schopná překonat velké těžkosti,
je také vytrvalá ve všedním,
každodenním únavném životě.
více

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires. Otec pracoval na železnici, matka zůstala v domácnosti, celkem měli pět dětí. Jorge vystudoval střední průmyslovou školu chemickou. V jedenadvaceti letech se rozhodl pro kněžství a 11. března 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Noviciát prožil v Chile, licenciát (doktorát) z filozofie obdržel na koleji sv. Josefa v San Miguel. Poté učil literaturu a psychologii na koleji Panny Marie Neposkvrněné v Santa Fé a na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. Kromě španělštiny mluví italsky a německy. více

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (přejití z otroctví starého člověka ke svobodě dítěte Božího, přejití ze života starého k novému). A proč si připomínat smysl Velikonoc v postní době? více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta.
Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes,
a to od Aljašky po Kapské město?
O co v ní jde?
více

V roce 1945 z nás bylo sňato německé jařmo, ale začala se na obzoru rýsovat reálná podoba jařma jiného. O skutečných cílech některých skupin v našich národech nemohlo být sporu, události nenechávaly nikoho na pochybách. Politikové však, opojeni vítězstvím nad Hitlerem, doslova spali. více

Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové. Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI., nebo Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František. Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát. více

Spolu s adventem je postní doba silným liturgickým obdobím, protože silněji než jiná období burcuje k obrácení. Většina věřících proto usiluje o změnu, ať už chvilkovou, nebo trvalou. Není to však tak snadné, jak praxe ukazuje. více

Biblické texty Popeleční středy jsou velmi úderné: není divu, vždyť udávají tón celé doby postní. Každé čtení má svůj vlastní akcent. Joel klade důraz na roztržení srdce neboli na vnitřní zkroušenost projevenou pláčem. Pavel vyzdvihuje moment smíření a evangelium tři klasické prostředky obrácení: zbožnost, sebezápor a skutky milosrdenství. více

Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího. více

O Popeleční středě
překračujeme práh postní doby,
čtyřicetidenního období,
které prožíváme v duchu obrácení a návratu k Bohu.
více

Zdálo se mi divné, že by se Panna Maria v Lurdech a kdekoliv jinde mohla zjevovat. Učili jsme se, že taková zjevení nemají daleko k okultismu. Zjevovat se měl přece Kristus, a nikdo jiný! Vyrůstal jsem v protestantském prostředí a o Lurdech jsem skoro nic nevěděl. O tomto poutním místě v jižní Francii jsem cosi slyšel ještě ve škole. Údajně se tu Panna Maria v roce 1858 ukázala mladé dívce jménem Bernadetta a následovaly zázraky a uzdravení. Přibližně toto jsem si pamatoval a stavěl jsem se k tomu skepticky. Zdálo se mi divné, že by se Panna Maria mohla zjevit. Učili jsme se, že taková zjevení nemají daleko k okultismu. Zjevovat se měl přece Kristus, a nikdo jiný! více

Lurdy jsou především místem modliteb. Pokaždé, když se Bernadeta vrátila k Massabielle, poklekla, pokřižovala se a modlila se růženec. Byla to modlitba zvláštní a záměrná. Nejdůležitější poselství, jež vizionářka při zjeveních obdržela, byla výzva k pokání a modlitbě za hříšníky. Paní řekla: „Pokání, pokání, pokání! Modlete se za obrácení hříšníků. ....“ Lurdy se tudíž také stávají místem obrácení. Tato výzva k obrácení je jádrem lurdského poselství – nejen osobního obrácení, ale i obrácení uvnitř samotné církve. K tomu, aby člověk činil řádné pokání, musí doopravdy změnit své srdce a odvrátit se od předchozích způsobů. Panna Maria vyzývá všechen lid k modlitbě a k pokání. A v odpověď na tuto výzvu se velké množství lidí navrací z Lurd s „novými srdci“. více

Benedikt měl původně v plánu oznámit svou abdikaci v závěru vánoční audience pro římskou kurii, která se toho roku měla konat 21. prosince, a za poslední den svého pontifikátu stanovil 25. leden 2013, svátek obrácení svatého Pavla. Tak mi to v polovině října oznámil, a já mu odpověděl: „Svatý otče, dovolte mi poznámku: Pokud to tak uděláte, tento rok nebudou žádné Vánoce, ani ve Vatikánu, ani nikde jinde. Bude to, jako by kvetoucí zahradu přikryla vrstva ledu.“ 11. října 2012, v den padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, začínal Rok víry, který měl končit 24. listopadu 2013. Při té příležitosti papež Benedikt začal psát encykliku o víře. Kromě toho v té době pracoval na korekturách své knihy o Ježíšově dětství, která měla vyjít 16. listopadu 2012. Když jsme se s kardinálem Bertonem bavili o jejím obsahu, došli jsme společně k závěru, že jsme ho sice ve věci abdikace nedokázali přemluvit – ačkoli jsme podnikli všechno možné –, ale že se chceme přinejmenším pokusit přimět ho, aby odložil rozhodnutí na následující rok. Benedikt chápal naše důvody a na... více

Památka sv. Blažeje se slaví 3. února, kdy je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání... více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

(*Roccasecca 1225/26 - +Fossanova 7.3.1274). Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. více

Svátek obrácení svatého Pavla (25.1.)
Před svým obrácením nebyl Pavel v žádném případě vzdálen Bohu a jeho Zákonu. Naopak, byl pravověrným Židem, až fanaticky věrným předpisům Zákona. Ve světle setkání s Kristem však pochopil, že se tím snažil prosazovat jen sám sebe a svou vlastní spravedlnost a že s celou svou spravedlností žil jenom sám pro sebe. Pochopil, že je zcela nevyhnutelné změnit zaměření svého života. A toto nové zaměření vyjádřil ve slovech: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). více

Ach můj Ježíši,
jak je těžké snášet utrpení toho druhu,
kdy je k nám někdo nelaskavý,
a dělá nám něco nepříjemného. více

Církev, ze své podstaty dialogická, je obrazem Boží Trojice a je vedena Duchem Svatým; proto je bezpodmínečně povinna podporovat jednotu všech Kristových učedníků. Stejně jako všechny ostatní její aktivity má i katecheze ze své podstaty v důsledku hnutí podněcovaného Duchem Svatým ekumenický rozměr, který katolickou církev nutí hledat společně s ostatními církvemi nebo křesťanskými denominacemi dokonalou jednotu, kterou si přeje Pán, založenou na křtu, Písmu svatém, společném dědictví víry a zejména dnes i na intenzivní zkušenosti společného mučednictví. více

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem. více

Pokud po Vánocích přemýšlíte o nějakém jednoduchém receptu
a zároveň se chcete v sychravých dnech zahřát,
zkuste třeba jeden z osvědčených receptů
sestry Vojtěchy z Nepomucena.
více

„Hvězdopravci“, které zmiňuje evangelista Matouš ve svém vyprávění, byli vědci, kteří pozorovali pohyb nebeských těles, vypočítávali jej a zaznamenávali do astronomického kalendáře. Jedna proslulá hvězdárna se například nacházela na břehu řeky Eufratu severně od Babylónu ve slunečním chrámu v Sipparu. Tam byl pro rok 7 před Kristem vypočítán velkolepý a nesmírně vzácný nebeský úkaz: trojité setkání (konjunkce) planet Jupiter a Saturn v souhvězdí Ryb. Planety se na obloze objevovaly tak blízko sebe, že působily dojmem jediné nápadně veliké hvězdy. Jupiter byl tehdy považován za hvězdu králů a Saturn za hvězdu židovského národa. Proto si učenci mohli vyložit nebeský úkaz následovně: „V zemi Židů se narodí vládce světa.“ více

V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více

Buď vítán, nový roku.
Děkuji Ti, Pane, již předem za všechno,
co mi Tvá dobrota sešle.
více

Křesťan si nemusí nechat dělat horoskop, aby viděl do budoucnosti. Neví, kam kráčí, ale je veden. Jsme muži a ženy, kteří kráčí za příslibem, směřují k setkání, jdou za příslibem – do země, kterou máme obdržet jako dědictví. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

... Nebyli jste žádní prostomyslní chudáčci, jinak by vám těžko někdo svěřil svá stáda. Byli jste typickými příslušníky národa kočovných pastevců, vědomi si své odpovědnosti i ceny. Nemohli jste se – daleko od vesnic a měst – spoléhat na cizí pomoc, museli jste se umět rychle a správně rozhodovat. Mnohdy vám nezbylo než se zbraní v ruce vystoupit na obranu proti dravé zvěři i lidským zlodějům. Vaše ruce, tváře i způsoby byly hrubé, zcela cizí umělé hladkosti městských obchodníků a farizeů. Spali jste na zemi, pod nebem plným hvězd, – a vzhlíželi jste k němu. více

Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. více

Čas se naplnil.
Zjevuje se mocný Bůh
skrytý v malém dítěti.
Viditelný je čistým srdcem.
Těm, kteří jej přijali,
dává moc
stát se Božími dětmi.
více

Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila ho do jeslí, protože ve světnici neměli dost místa. (Bible Lukáš 2,7).

Vážení provozovatelé hostinských zařízení v Betlémě,
je tomu už drahně let, co jste ve svých domech nenašli místo pro mladý poutnický pár, který nakonec musel vzít zavděk nouzovým přístřeším ve chlévě. Ano, už si na ten nešťastný případ vzpomínáte: byl to jakýsi nazaretský tesař se svou ženou, která očekávala narození prvního dítěte. Ještě ji vidíte, jak sedí na oslu, ztrápená úmornou cestou a nadcházejícími porodními bolestmi. Kolik jen jste od té doby zaslechli výčitek; od sousedů i vlastního svědomí… Nechci k nim přidávat další. Spíše bych vám chtěl sdělit, že VÁS CHÁPU, a obhájit vaše jednání. více

Advent je nezbytná příprava na příchod Pána, který je Knížetem pokoje. Pokoj je stále v pohybu, nikdy nestojí. Přináší plody, začíná v duši, šíří se ven a opět se vrací do duše. Vytvářet pokoj znamená tak trochu napodobovat Boha, který se s námi smířil a odpustil nám, když poslal svého Syna, aby zjednal pokoj a byl Knížetem pokoje. více

Nabízíme vám oblíbený recept na kuřecí straccetti na zázvoru a citronu od oblíbené kuchařky sestry Vojtěchy z koleje Nedpomunecum v Římě. více

Neposkvrněné početí Panny Marie
Ciírkev skládá Marii poklonu a nazývá ji Tota ipulchra, „Celá krásná“.
Její mládí netkví ve věku ani její krása nespočívá v zevnějšku.
Jak ukazuje evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem –
- pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě.
Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl,
na místě tehdy nebyl žádný reportér.
Blahoslavená Panna nevedla pohodlný život,
ale prožívala starosti a znepokojení,
a když „od ní anděl odešel“ (Lk 1,38), problémy ještě přibyly.
více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry
a po únoru 1948 se neohroženě stavěl i za zachování demokracie.
Za to byl komunistickým režimem odsouzen k 11 letům za velezradu.
Po vynesení rozsudku začal v soudní síni zpívat Te Deum.
Zemřel 3. prosince 1954 ve vězeňské nemocnici v Brně.
více

Čím víc se Vánoce blížily, a nyní už byly skutečně na dohled, tím zahuštěnější se zdál Alici její denní rozvrh. Sice dost věcí už zvládla zařídit, například dárky už byly nakoupené a zabalené, cukroví upečené, ale přece jen zbývalo ještě pár sousedských restů. Slíbila paní Novotné koupit světýlka, aby její ponurý byt získal trochu vánočnější atmosféru, a tak se dvěma krabicemi světýlek zazvonila u dveří do bytu staré paní. Všimla si, že vánoční dekorace paní Novotné už „prosákly“ i za dveře. Pověsila na ně věneček z umělého jehličí ozdobený červenými kuličkami a postříbřenými šiškami. V chabém osvětlení domovní chodby to vypadalo docela hezky. více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Ježíš mi řekl: Dokonce i mezi řeholními sestrami
se budeš cítit osamělá
a tehdy věz, že chci,
aby ses těsněji spojovala se mnou.
více

C. S. Lewis byl jedním z nejpřednějších křesťanských apologetů 20. století, který skrze své dílo pronikl k milionům lidí. Léta studií a na počátku své kariéry byl C. S. Lewis přesvědčeným ateistou. Od křesťanské víry se odvrátil jako adolescent a kontakty s církví zůstávaly zpřetrhány až dlouho do jeho dospělosti. Osobní zkušenost s 1. Světovou válkou, následný válečný stres, bolestivá zranění, ani odloučení od lidí, které miloval, jej nedokázaly přimět, aby znovu obrátil své srdce k Bohu. více

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7). více

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život. více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více