Svatá Marta Wang Luo Mandeová
1802–1861
Čína
Svátek: 29. července

Od žen, jako byla sv. Marta Wang Luo Mandeová, by nikdo nečekal, že budou utvářet dějiny. Narodila se v Číně do nekřesťanské rodiny a provdala se za nekřesťana. Když se ukázalo, že manželé nemohou mít děti, adoptovali dva synovce a vychovávali je na své zemědělské usedlosti. Chlapci si ale bohužel zvykli na divoký život a utráceli peníze svých adoptivních rodičů, dokonce i když matka zůstala po smrti otce sama. Marta věděla, že pro ně udělala, co mohla, a přestěhovala se do malé hospody za městem, kterou provozovala, aby se uživila. Vyráběla sandály, uklízela, vařila – zvláště dušené fazole, které byly mezi jejími známými vyhlášené – a byla ve svém životě naplněném tvrdou prací a přátelskými sousedy spokojená. více

Jedním z klíčů k výkladu knihy Zjevení je rozluštění jejích symbolů. V lidské komunikaci nám symboly umožňují předat to, co nelze říct napřímo. Naše nejcennější přesvědčení se vyjadřují v symbolických obrazech a činech. Stačí si připomenout kříž, vlajku, snubní prsten. Symboly na nás působí na hlubší úrovni, než je intelektuální porozumění. Není to pouhé sdělení informace, ale uchvacují nás a vyvolávají v nás silné emoce a přesvědčení. Zjevení není kniha kódů, ale symfonie obrazů. Důležité proto je, abychom při čtení zapojili také představivost. Pokusy vyjádřit obrazy a symboly logickým, věcným jazykem je připravují o jejich bohatý význam a působivost. Ke knize Zjevení bychom měli přistupovat spíše jako k uměleckému dílu než jako k matematickému problému. Výklad symbolického jazyka proto není ani tak racionální akt, jako spíše akt představivosti. více

U Ježíše se někdy zapomíná na to, že měl přátele. Většina z nás ví, že Ježíš měl apoštoly, že měl učedníky a že byly další osoby, které ho následovaly. Ježíš je v evangeliích často nazýván „mistrem“ nebo „učitelem“ a jeho vztah k lidem kolem něj byl často v těchto intencích. Řecké slovo pro učedníka (mathétés) znamená ten, kdo se učí. Ale jako zcela lidská osoba se zcela lidskou touhou po společnosti Ježíš také potřeboval a měl přátele. Jako každý jiný milující člověk měl pravděpodobně přátele z mládí, lidi, které znal ze svého dětství a dospívání v Nazaretě. Jako mladý dospělý se nepochybně přátelil s kolegy tesaři a místními řemeslníky. A během svého veřejného působení se těšil přátelství těch, u kterých si mohl odpočinout, odreagovat se a třeba si popovídat i o výzvách svého jedinečného poslání. více

Jan HAVELKA kněz královéhradecké diecéze
farář v Lipnici nad Sázavou…
* 10. května 1887, Smidary
† 12. května 1942, Německý Brod, (nyní Havlíčkův Brod)
Zemřel dva týdny před atentátem na Heydricha…
více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Blahoslavená Kateřina Jarrigeová
Jak se z rozverné, nezbedné holčičky-šibalky stane světice? Tak, že z ní vyroste rozverná, nezbedná žena-šibalka, zvlášť když jsou její šprýmy namířeny na pronásledovatele církve.
Blahoslavená Kateřina Jarrigeová byla nejmladší ze sedmi dětí chudých francouzských rolníků. Bylo to roztomilé dítě. Měla ráda legraci a nevinné škádlení. Když jí bylo devět let, začala pracovat jako služka, a ve třinácti se vyučila krajkářství. I když byly její dny naplněny prací, měla Kateřina vždycky čas tancovat, zvláště tradiční tanec bourrée. více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás?
(Den památky obětí komunistického režimu se připomíná 27. června) více

Nedlouho po Kristově nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého apoštolové zjistili, že ani těmito událostmi nejsou navždy vyřešeny všechny otázky těch, kdo uvěřili. Kolem roku 50 se proto sešli apoštolové v Jeruzalémě, aby uvážili, jaký postoj zaujmout k těm, kdo uvěřili v Krista jako pohané (Skutky apoštolů, kap. 15). Slova, kterými začínají pomyslné „dokumenty“ tohoto apoštolského koncilu, znějí takto: „Rozhodl totiž Duch Svatý i my…“ (Sk 15,28). Svědčí o tom, že si prvotní církev byla dobře vědoma jak mocné přítomnosti Ducha Svatého, tak i své vlastní odpovědnosti. více

Proč se zabývat životem Leonie Martinové, tělesně i intelektuálně méně obdařené než její sestry? Proč se zabývat „těžko zvladatelném dítětem“, které působilo svým nejbližším tolik trápení? Zabývat se nejméně nadanou Tereziinou sestrou Leonií Martinovou může leckomu připadat zvláštní. Její současníci říkávali o této třetí z pěti dcer Martinových z Lisieux, že je to takové „ošklivé kačátko“, a tak se nám často jeví i dnes. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás... více

Antonín zemřel 13. června 1231 odpoledne.
Umíral se slovy „vidím svého Pána“
a byl pohřben v Padově.
Současníci ho milovali
pro jeho obětavé hlásání evangelia,
starost o chudé
a vlídnost k lidem.
více

znamená přijmout,
že ho nikdy plně nepochopím,
být ochoten se změnit, a tedy trpět,
vzdát se něčeho pro něj.
(Chiara Petrillo zemřela na rakovinu ve věku 28 let 13.6.2012). více

V roce 1941 se lidický farář Josef Štemberka definitivně rozhodl odejít do důchodu. Bylo mu již sedmdesát dva let a chtěl zemřít tam, kde to nejvíce miloval, ve své rodné Pecce. I přesto, že byla válka a okupace, pustil se se svou sestrou do stavby domu ve svém rodném městečku v Podkrkonoší. Oba sourozenci byli ubezpečeni, že do léta 1942 bude hotovo… Přišel však osudný 10. červen 1942. více

Musím se přiznat, že před návštěvou Svaté země jsem si myslel, že Genezaretské jezero, Galilejské jezero a Tiberiadské jezero jsou tři samostatné vodní plochy, a představoval jsem si, jak Ježíš vesele přechází od jedné k druhé.Bylo mnoho dalších věcí, které jsem o Svaté zemi nevěděl. Například to, jak je tam všechno blízko. Řada míst, kde Ježíš konal své zázraky, byla vzdálena od Kafarnaa pár kilometrů. Za jedno dopoledne se dá dostat od místa, kde Ježíš povolal první učedníky, přes to, kde rozmnožil chleby a ryby, až k místu, kde uzdravil ženu s krvotokem. Není divu, že se kolem Ježíše tísnily davy lidí. Nejenže dělal zázraky, ale konal je také v geograficky nevelké oblasti. více

P. Augustin Lang je příkladem věrného křesťana a kněze, který se nezpronevěřil své víře a svému kněžskému poslání a statečně se postavil násilnému režimu s jeho lživou ideologií. více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

Zastřelen 26. května 1944 v Osvětimi.

Z jeho strhujících kázání si spoluvězni uchovali v paměti mnohé úryvky:
Nebojte se smrti! Buďte hrdí, že vám Pán Ježíš dopřál mučednickou smrt. (…)
Mnozí s vás se nevrátí ke svým rodinám.
Ty však, kteří se vrátí, prosím, aby se nemstili,
ale aby odpustili svým mučitelům a katům – a aby pamatovali na to,
co říkal Kristus: Milujte své nepřátele.
více

V Písmu najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme v řeči Elihuově hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem víme dnes. Přitom stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Já v tom vidím zjevný otisk Nejsvětější Trojice. více

Rakouský sedlák a Franz Jägerstätter poznal jednoznačně
naprostou neslučitelnost křesťanské víry se zločinným nacistickým režimem.
Přestože si byl vědom důsledků svého jednání,
odmítl na základě rozhodnutí vlastního svědomí
nastoupit válečnou vojenskou službu pro Hitlera.
více

Na putování do hor si bereme s sebou vodu do polních láhví. Jedna láhev na celé dlouhé putování ale často nevystačí. Vlastně pokaždé nějak počítáme s tím, že narazíme na potůček, ze kterého si budeme moci vodu doplnit. A ještě krásnější je objevit průzračný pramen, ze kterého se můžeme napít rovnou. více

Ve vyznání víry říkáme: „Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života.“ Asi málokterý křesťan si tato slova Kréda spojí s ekologickou problematikou. A přece právě zde se ve slovech křesťanského vyznání víry zjevně rozkrývá univerzální rozměr, spojující křesťana se vším živým. Kniha Moudrosti říká, že „Duch Hospodinův naplňuje zemi; on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku“. Duch Tvůrce je hybnou silou evoluční historie vesmíru. Za veškerým stvořením a životem stojí Duch Tvůrce. Příroda, vesmír, vše je naplněno Duchem a otevřeno jeho působení a také křesťan má být otevřen tomuto působení, nemá se uzavírat do sebe, ale být schopen vidět a ve víře prožívat skutečnosti neustále nové. více

Vnuknutí Ducha nemůžeme přijmout,
pokud jsme nepružní,
připoutaní ke svému vlastnictví,
ke svým pojetím
a představám.
více

Farář zmizel! Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy.
Šéfredaktor místních novin obdařil první stránku pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím." více

Mnozí lidé zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují. Neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky. více

P. Bohuslav Burian († 29. dubna 1960, věznice Mírov) – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti. více

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme. více

My lidé si ve svých životech často stanovujeme priority.
A někdy jsme zmatení: Co má být na prvním místě?
Často nevíme. Proč? Protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi!
Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým,
nebylo by to tak obtížné.
více

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. více

Nevím, jestli Tomáš doopravdy věděl, oč žádá. Řada z nás by asi Ježíše spíš požádala, aby přišel a vzal nás do náruče nebo aby nás utěšil, aby zahnal naši bolest. Tomáš žádal, aby se mohl dotknout ran. Z těchto ran vytekla Ježíšova krev, aby nás zachránila a osvobodila. více

To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Často se zdá, jako by věda – přírodní vědy na jedné straně a historické bádání (zejména exegeze Písma svatého) na straně druhé – dokázala nabídnout nezvratné poznatky, které jsou v rozporu s katolickou vírou. více

Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13) více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

V lidových tradicích a kultuře se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem. Ke křesťanské tradici ovšem tyto symboly nepatří. více

Krátce před svou smrtí si Ježíš vzal lněnou zástěru,
přepásal se a umyl apoštolům nohy. Řekl jim:
„Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem,
a to právem: to skutečně jsem“ (Jan 13,14).
„Syn člověka ale nepřišel,
aby si nechal sloužit, ale aby sloužil …“ (Mk 10,45).

Ježíš jim také řekl, že žádný učedník
nemůže být větší než jeho učitel.
Jinými slovy: pokud chtějí být jeho skutečnými učedníky,
musí „jeden druhému nohy umývat“.
Maria je toho příkladem, příkladem skutečné učednice Páně. více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Čistá láska je schopna velkých činů
a nehroutí se pod obtížemi a protivenstvími;
jako je láska schopná překonat velké těžkosti,
je také vytrvalá ve všedním,
každodenním únavném životě.
více

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires. Otec pracoval na železnici, matka zůstala v domácnosti, celkem měli pět dětí. Jorge vystudoval střední průmyslovou školu chemickou. V jedenadvaceti letech se rozhodl pro kněžství a 11. března 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Noviciát prožil v Chile, licenciát (doktorát) z filozofie obdržel na koleji sv. Josefa v San Miguel. Poté učil literaturu a psychologii na koleji Panny Marie Neposkvrněné v Santa Fé a na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. Kromě španělštiny mluví italsky a německy. více

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (přejití z otroctví starého člověka ke svobodě dítěte Božího, přejití ze života starého k novému). A proč si připomínat smysl Velikonoc v postní době? více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta.
Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes,
a to od Aljašky po Kapské město?
O co v ní jde?
více

V roce 1945 z nás bylo sňato německé jařmo, ale začala se na obzoru rýsovat reálná podoba jařma jiného. O skutečných cílech některých skupin v našich národech nemohlo být sporu, události nenechávaly nikoho na pochybách. Politikové však, opojeni vítězstvím nad Hitlerem, doslova spali. více

Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové. Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI., nebo Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František. Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více