Lurdy - 11.2 - výročí zjevení Panny Marie

7.2.2018

Ve špinavé jeskyni, užívané k houfování a napájení vepřů, zažila 11. února roku 1858 mladá francouzská venkovanka Bernadeta Soubirousová první z osmnácti zjevení výjimečně krásné Paní v bílé říze s modrou šerpou a se zlatými růžemi na nohou.

Tato nesčíslněkrát a v mnoha jazycích popisovaná událost, často vyšperkovaná idealizovanými historkami, se pro budoucí pokolení zachovala v literární, dramatické i výtvarné podobě. Přitažlivost Bernadetiných zjevení je zcela pochopitelná, neboť jejich dějištěm je pohádková pyrenejská krajina, onen drsně rozeklaný horský předěl mezi Francií a Španělskem. Protagonistka příběhu je v každém směru prosté dítě, chudé a stonavé, dívka bez jakéhokoli akademického vzdělání, má však ryzí a poctivou víru, a proto dokonale zapadá do tajemných úradků Božích.

Ačkoli poselství nebeské návštěvnice v Lurdech byla ve srovnání s jinými historicky známými zjeveními méně obsažná, z větší části nepřinášela žádná radikální teologická témata či prorocká varování, víra v ně se navzdory obrovským překážkám ujala a dál šířila. Na jejich počátku se Francie 19. století zmítala v bojích mezi svým katolickým dědictvím a explozivním rozvojem vědy i sekularismu, který byl dědictvím Francouzské revoluce i následujících režimů Uprostřed obecného chaosu pak příběh z malé jeskyně zapustil kořeny v srdcích věrných věřících a přinesl hojné plody i přes nepřízeň politiků, lékařů a v zpočátku i kléru.

Dnes, po půldruhém století, jsou Lurdy nesmírně populárním mariánským stánkem a jedním z nejvyhledávanějších poutních míst celého křesťanstva, jež návštěvností předčí i Řím a Jeruzalém. Podle nedávno provedených odhadů navštíví každoročně pyrenejskou jeskyni na šest milionů zdravých i nemocných poutníků. Lidé nejrůznějších osudů tam přicházejí z rozmanitých příčin a z rozličných koutů světa. V Lurdech však návštěvníci nacházejí víc než jen léčivou vodu k pití a koupeli. Zde poznávají i skutečný pramen víry, naděje a lásky, který jim umožní plněji přijmout vlastní život a navrátit se do něj mnohem silnější. Tato nová životní perspektiva – možná víc než samotné tajemství zjevení s jejich poselstvími i než ozdravné účinky přisuzované léčivému prameni – je zázrakem snad vůbec největším.

*

Nemůžeme plně ocenit Bernadetu Soubirousovou, pokud neporozumíme době a podmínkám, ve kterých žila. Na počátku 19. století byla Francie zemí zmítanou konflikty. Tato druhdy „nejstarší dcera církve“, jejíž křesťanské kořeny sahaly až do roku 500 po Kr., bývala hrdým zdrojem papežů, významných světců a vizionářů. Avšak Francouzská revoluce roku 1789 otřásla její náboženskou, sociální i politickou identitou. Tento převrat zavrhl křesťanství, přinesl perzekuci kléru a zavinil zničení mnoha chrámů i klášterů. Napoleonské císařství, vzniklé roku 1799 pod vládou Napoleona Bonaparta, ovládlo zemi silou. Pyšnilo se agresivním postojem vůči sousedním zemím, zatímco mezi francouzským obyvatelstvem bujel vnitřní svár náboženství a moderny. A tak i když roku 1801 došlo k obnově křesťanství, trvalá odluka církve a francouzského politického života nadále existovala.

Geograficky ležely Lurdy daleko od kosmopolitních center, jakým byla Paříž, kde probíhala většina sporů mezi náboženstvím a sekularismem. Přesto i na ně doléhal tlak politického vření a skličující důsledky průmyslové revoluce pro venkovské oblasti, k jakým náležel hornatý kraj jižní Francie. Před rokem 1966 a rozvojem železniční dopravy představovala výprava do odlehlých Lurd dlouhou a vyčerpávající cestu dostavníkem. Další nevýhodou byla skutečnost, že toto město – na rozdíl od horských městeček Cauterets a Barèges – postrádalo požehnání přírodních termálních zdrojů, a proto nelákalo hosty, aby přicházeli „užívat prameny“ a přitom se kochat čistým horským vzduchem...

Z knihy

Lurdy (2. vydání)

 

Kniha nabízí bližší seznámení s mariánským zjevením v Lurdech roku 1858, ale i s celým poutním místem v dnešní podobě.  Čtenář se dočte o postupném rozkvětu Lurd jakožto poutního místa, ale i o zákulisí složitého provozu svatyně či o dobrovolnické péči o nemocné. Autorka prostudovala mnoho historických materiálů, hovořila s ředitelem lékařské komise posuzující mnohá uzdravení a rovněž s lidmi, jejichž uzdravení uznala církev za zázračná. Setkala se s místním biskupem, s věhlasnými teology i s kněžími, kteří slouží poutníkům v lurdské svatyni. Jádrem jejího sdělení však zůstává duchovní význam Lurd, místa, které zve všechny své návštěvníky k obrácení, k radikální obnově vztahu s Bohem a s bližními.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému