asi 480, Nursie (Perugia) – 543, nebo 560, Monte Cassino (Frosinone) více

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl byt přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine … dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny v jedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víre a správném vyznaní, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, že nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usiluji o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravici, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavuji tvé jméno, Otče i Synu i Duchu svatý, navěky. Amen.“ více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Jan Nepomuk Neumann se narodil 28. března 1811 v Prachaticích na Šumavě. Jeho otec Filip Neumann pocházel z bavorského Obernburgu a v Prachaticích se stal punčochářským mistrem. Vzal si dceru prachatického sedlářského mistra Anežku Lepší. Jan byl jejich třetí dítě, po něm se narodily ještě další tři. V den svého narození byl pokřtěn v kostele svatého Jakuba Staršího a dostal jméno po českém patronovi Janu Nepomuckém. více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Původní jméno velkého kazatele svatého Antonína z Padovy je Fernandez Bulhão. Narodil se v portugalském Lisabonu ve šlechtické rodiny. Nevíme, kdy přesně se narodil. Z různých zdrojů se odvozuje datum 15. srpna 1195. Když mu bylo patnáct, byl v roce 1210 přijat do řádu augustiniánů řeholních kanovníků v Lisabonu. Opatství bylo důležitým centrem vzdělanosti a apoštolátu. Patnáct let byl ve 12. století věk, ve kterém se vstupovalo do armády, zkrátka věk dospělosti. Když vezmeme v úvahu, že Fernandez byl pravděpodobně prvorozený, což obvykle znamenalo dědictví rodinného majetku a nutnost zůstat ve světě, za jeho volbou řeholního života můžeme vidět silné povolání. Skutečnost, že se mladík Fernandez uchýlil do klášterních zdí, může naznačovat, že jeho volba byla vskutku alespoň zpočátku proti vůli rodiny nebo alespoň proti vůli otce. O tom, že se jeho vstup odehrál v jistém napětí, svědčí i četné návštěvy jeho přátel, kteří Fernandeze odváděli od modliteb a studia (a možná ho měli přimět k návratu do jeho původního prostředí). více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

Bylo třeba kráčet kupředu po stupních,
abychom konečně viděli zářit světlo Trojice.
více

Norbert (asi 1085 – 1134) byl zprvu podjáhnem ve službách kolínského arcibiskupa a později císaře Jindřicha V. S duchovním životem si hlavu nedělal. Zábavu vyhledával více než modlitby, hostiny měl raději než posty. Zkrátka byl zářný příklad toho, jak by se klerik neměl chovat. Navzdory reformním snahám papežů a biskupů nebyl ve své době jediným takovým. více

Na putování do hor si bereme s sebou vodu do polních láhví. Jedna láhev na celé dlouhé putování ale často nevystačí. Vlastně pokaždé nějak počítáme s tím, že narazíme na potůček, ze kterého si budeme moci vodu doplnit. A ještě krásnější je objevit průzračný pramen, ze kterého se můžeme napít rovnou. více

Duch svatý, jenž v nás přebývá, chce učinit naši duši poddajnou, poslušnou a podrobenou svému božskému vedení a nebeským vnuknutím. Jsou to zákony jeho lásky, v jejichž zachovávání spočívá nadpřirozená blaženost tohoto přítomného života. K tomu jí propůjčuje sedm vlastností a dokonalostí, které se téměř podobají těm sedmi právě uvedeným a které jsou v Písmu svatém (viz Iz 11,2; Sk 2,38) a teologii nazývány dary Ducha svatého. Ty jsou nejen neoddělitelné od svaté lásky, ale též, jestliže všechno dobře uvážíme a správně řekneme, jsou hlavními ctnostmi, vlastnostmi a zvláštnostmi lásky. více

Svátek Letnic, který se slavil padesát dní po svátku židovských Velikonoc zvaném Pascha. Letnice celé toto slavnostní období uzavíraly. Byl to poutnický svátek na poděkování za úrodu po skončených žních (Letnice se řeknou řecky „pentekosté“, což znamená „padesátý den“). Lidé si připomínali Boží smlouvu s izraelským národem a předání Desatera na hoře Sinaji. Do Jeruzaléma opět proudily davy poutníků. více

Maria byla plná Ducha Svatého. Jeho mocí počala Ježíše a skrze jeho moc žila každodenně svoje „fiat“. Bez Ducha Svatého by se nikdy nebyla zcela podřídila vůli Boha Otce. Potřebovala sílu, aby mohla čelit krizi s Josefem, který se ji chystal propustit; sílu k rozhodnutí utéct do Egypta a žít tam jako uprchlice; sílu snášet utrpení, když se dvanáctiletý Ježíš ztratil v chrámě; sílu dát Ježíši požehnání, když ji opouštěl, aby začal veřejně působit. více

Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství nemáme mnoho zpráv. Jedno z mála dochovaných svědectví je od sestry Elizabety, která popisuje jeho povahu, tak veselou a nezištnou, že mu přezdívali „Pippo buono“ – „dobrák Filip“; avšak obzvláště zbožný tehdy nebyl. více

Padre Pio z Pietrelciny (sv. Pius z Pietrelciny) se narodil v roce 1887 v jižní Itálii. Vstoupil do řádu kapucínů (1903), byl vysvěcen na kněze (1910) a s velkým pastoračním úsilím konal svou službu především v městečku San Giovanni Rotondo v italské Apulii. V modlitbě a s pokorou sloužil lidem duchovním vedením, zpovědí a starostlivou péčí o nemocné a ubohé. P. Pio za svého života prožíval mnohé ústrky a nepochopení stran církve. Dne 20. září 1918 obdržel stigmata a plně připodobněný ukřižovanému Kristu dokončil pozemskou pouť 23. září 1968. V roce 2002 ho papež Jan Pavel II. prohlásil za svatého. více

Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který v roce 1951 zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji. Jeho služba ale zachránila mnoho ostatních zajatců před smrtí. Americký prezident Barack Obama ho posmrtně vyznamenal Medailí cti, nejvyšším vojenským vyznamenáním. V církvi započal proces jeho blahořečení. více

Sv. Jan Nepomucký se stal nejznámějším českým svatým doslova po celém světě. Jeho sochy a obrazy nacházíme na všech kontinentech, snad vyjma Antarktidy. Svátek sv. Jana Nepomuckého se slaví 16.5. více

V průběhu První světové války v roce 1917 se třem malým dětem zjevila Panna Maria u portugalského městečka Fatima. Jednalo se o poselství a výzvu míru během vřavy První světové války... více

Významný německý spisovatel Hermann Hesse vypráví ve svém románu Narcis a Goldmund o dvou přátelích s odlišnými povahami. Narcis je mužný typ: drsný a spíše logicky uvažující filozof. Goldmund je naopak typ ženský: něžný a jemný umělec.

Když Goldmund vážně onemocněl a ležel na smrtelném loži, zavolal si svého přítele Narcise a odhalil mu svoje tajemství:

Můj milý… nemohu čekat až do zítřka. Musím se s tebou rozloučit a všechno ti říci. Po mnoho let byl můj nejmilejší a nejtajnější sen vytvořit podobiznu matky. Nikdy jsem to neuskutečnil a bál jsem se, že to ani do smrti neudělám. Nyní umírám, ale něco jsem zjistil: místo, abych já vytvořil její obraz, ona vtiskla svůj do mého srdce. Ona mě formuje; vzala moje srdce do svých rukou a teď ho velmi jemně tiskne, abych umíral pokojně. Drahý bratře, zapamatuj si: bez matky nelze žít… bez matky nelze zemřít… více

Jan Sarkander žil v době závažných náboženských rozbrojů, které ho nakonec stály život. Pro složitost doby a neúplnost pramenů je nejednoznačnou postavou jak z hlediska historického, tak i z ekumenického. více

Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec.
Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou,
to přenechávám „bigotním ženským“.
Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.
Růženec mám nesmírně rád.
Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -
- je to praktické a přitom nenápadné.
(Guy Gilbert - kněz pařížského podsvětí)
více

Ježíš při poslední večeři řekl apoštolům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27). Tehdy jim předal svůj pokoj. A na závěr své řeči na rozloučenou ještě dodal: „Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33). více

28. dubna nalezneme v kalendáriu dva světce, kteří jsou od sebe vzdálení několik století, ale mají mnoho společného. Svatý Ludvík Maria Grignion a svatá Jana Berettová-Mollová. Oba dva pevně stáli na svých hodnotách, hluboce zakořeněných v Bohu. Sv. Ludvík kázal obyčejným lidem ve městech a na vesnicích a dokládal své učení příkladem, když se staral o nemocné a trpící. Sv. Jana jako lékařka pečovala o staré a nemocné lidi a její krátká duchovní cvičení byla bohatými na vnitřní usebrání. Sv. Ludvík vedl lidi k důvěře v Ježíše jako přítele. Sv. Jana se řídila svým heslem: "Kdo se dotýká těla pacienta, dotýká se těla Kristova." Spiritualita sv. Ludvíka velmi ovlivnila duchovní život bl. Jana Pavla II, který v květnu 2004 svatořečil Janu Berettovou. Oba tito světci jsou pro nás povzbuzením. více

Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

Životní příběh svatého Vojtěcha
se zdá být potvrzením evangelijního výroku,
že žádný prorok není vítán ve svém domově.
Zatímco v mnohých okolních zemích českého biskupa ctili, vítali a milovali,
v jeho vlasti jej čekaly jen neúspěchy, zrada a odmítání.
více

Když byl římský voják Longin dvacetiletým chlapcem, řekl jedné dívce, na niž chtěl udělat dojem: „Vždycky jsem chtěl se svým kopím něco vykonat, něco opravdu velkého... Vím, že mi to jde. Vždycky jsem cítil, že tu schopnost nemám pro nic za nic a že jednoho dne budu moct vykonat velký čin...“
Už ho vykonal. Probodl srdce mrtvého muže. Probodl srdce boha. Ježíše. A teď se musí skrývat.
Mělo to všechno nějaký účel? Předvídal to ten bůh? Byl to on, kdo dal Longinům erb s kopím? Je všechno nějakým zvláštním způsobem propojeno? Nic nebylo nemožné. Nic. …
více

Diváci vlámské televize VRT nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob P. Damiána de Veuster (1840–1889), známého též jako Otec malomocných, nebo Padre Damien z Molokai. Damián de Veuster byl belgický kněz, který se dobrovolně vydal sloužit malomocným na ostrově Molokai na Havaji. Na malomocenství tehdy neexistoval lék, nemocní byli na ostrov vyhošťováni, aby se zamezilo šíření nemoci. Kdo byl na ostrov vyhoštěn, věděl, že tady už zemře. Poměry tam panovaly otřesné. více

Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel původem z Německa si prošel velmi těžkými životními okolnostmi. A ani opakovaná mrtvice, která ho doslova srazila na zem, mu nedokázala vzít chuť k životu. Radost a harmonii rozdával již během svého života a rozdává dodnes: Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn). více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

Po dnech svatopostních znovu zazněl o slavnostní velikonoční noci zpěv „aleluja“, všeobecně známé hebrejské slovo, které znamená „chvalte Pána“. V době velikonoční se šíří toto pozvání ke chvále od úst k ústům, od srdce k srdci. Hlaholí na základě zcela nové události: Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. více

Hrob, ve kterém Ježíš po tři dny spočíval, nás vybízí, abychom pohřbili všechno to, co nám brání žít. Můžeme do něj pohřbít všechna svá zranění a přestat je používat proti druhým jako výčitky.

Chtějme pohřbít své staré životní vzorce, které s sebou vláčíme jako kouli na noze. Může to být náš perfekcionismus, nutkání hledat vinu vždycky jen u sebe nebo tendence snižovat vlastní hodnotu. Snažme se pohřbít konflikty, které si neustále pěstujeme.

To všechno bychom měli pohřbít a zanechat v Ježíšově hrobě. Můžeme si i písemně poznamenat, co bychom rádi pohřbili. Následně můžeme lístek spálit a popel zahrabat. Nebo lístek pohřbíme ke kořenům stromu, aby rostlina z jeho rozkladu načerpala živiny. více

Efraimskou branou proudili do města noví poutníci. Jezdec s koněm vjel do obrovských vrat a přikázal jim, aby ustoupili stranou. Protestovali. Většina z nich přišla z daleka – byla to křižovatka silnic do Joppe a Samaří – a vadilo jim další zdržení, protože putovali celou noc, aby mohli vstoupit do Svatého města před sobotou. Kromě toho to byla pro ně radostná cesta; protivilo se jim, když viděli, jak Římané vyvádějí Židy na popravu. více

Polský světec Stanislav se narodil v roce 1030 (nebo 1036) ve šlechtické rodině v Szczepanowě. V Paříži vystudoval teologii a právo, stal se knězem a roku 1071 po svém předchůdci Lambertovi krakovským biskupem. více

Velký pátek je dnem, který nám připomíná utrpení, ukřižování a smrt Ježíše Krista. více

Můžeme si v nočním tichu položit otázku:
Kde mě lidé opustili?
Kde jsem odkázán pouze na sebe?
Jaká je pro mě Boží vůle?
více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme!
Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc.
Pokojně jede na oslu,
na osličím hříběti.“
více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

Existovalo období, a není dosud zcela překonáno, v němž bylo křesťanství odmítáno právě kvůli kříži. "Kříž mluví o oběti", říkalo se, "kříž je znakem popření života. My však chceme opak: celý život, bez omezování a bez odříkání". více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta. Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes, a to od Aljašky po Kapské město? O co v ní jde? více

Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím člověka, který se jmenuje Maria. A k Bohu není jiné cesty ze světa, než této cesty Boha ke světu. Je to cesta procházející třemi stanicemi. více

Z Bible se o Josefovi, Mariině manželu a Ježíšově pěstounovi, mnoho nedovíme, a proto není divu, že se mu o to více věnují apokryfy a z nich především Protoevangelium Jakubovo. Pokud však zmínky o Josefovi v Novém zákoně prozkoumáme podrobněji, vyvstane před námi zajímavá osobnost, která může oslovit i dnešního čtenáře. více

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires. Otec pracoval na železnici, matka zůstala v domácnosti, celkem měli pět dětí. Jorge vystudoval střední průmyslovou školu chemickou. V jedenadvaceti letech se rozhodl pro kněžství a 11. března 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Noviciát prožil v Chile, licenciát (doktorát) z filozofie obdržel na koleji sv. Josefa v San Miguel. Poté učil literaturu a psychologii na koleji Panny Marie Neposkvrněné v Santa Fé a na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. Kromě španělštiny mluví italsky a německy. více

P. Engelmar Hubert Unzeitig CMM byl kněz a misionář německé národnosti, původem ze Svitavska, který se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou (tehdy Greifendorf) uprostřed převážně německé jazykové enklávy severně od Brna. více

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát. více

Docela by mě zajímalo, podle čeho se kněz na Popeleční středu při udílení popelce rozhoduje, u koho z věřících použije první a u koho druhou variantu apelu k pokání. „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. Anebo „Obrať se a věř evangeliu.“ Každoročně si na to dávám pozor. Jsem zvědavá, co mi řekne letos. I když ve výsledku je to vlastně jedno... více

"Uprchlický farář" P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá léta stalo pečovat o utečence v německém utečeneckém táboře Zindorf... Mons. Pavel Kučera zemřel 24. února 2016. Přinášíme vám několik jeho poutavých (a zvláště dnes stále aktuálních) vzpomínek z knihy rozhovorů Lágr. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více

Dne 22. února 1943 byli nacistickým soudem v Mnichově odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří mladých bojovníků, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže (Die Weisse Rose), prohlásil tehdejší spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“ více