Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila ho do jeslí, protože ve světnici neměli dost místa. (Bible Lukáš 2,7).

Vážení provozovatelé hostinských zařízení v Betlémě,
je tomu už drahně let, co jste ve svých domech nenašli místo pro mladý poutnický pár, který nakonec musel vzít zavděk nouzovým přístřeším ve chlévě. Ano, už si na ten nešťastný případ vzpomínáte: byl to jakýsi nazaretský tesař se svou ženou, která očekávala narození prvního dítěte. Ještě ji vidíte, jak sedí na oslu, ztrápená úmornou cestou a nadcházejícími porodními bolestmi. Kolik jen jste od té doby zaslechli výčitek; od sousedů i vlastního svědomí… Nechci k nim přidávat další. Spíše bych vám chtěl sdělit, že VÁS CHÁPU, a obhájit vaše jednání. více

Čas se naplnil.
Zjevuje se mocný Bůh
skrytý v malém dítěti.
Viditelný je čistým srdcem.
Těm, kteří jej přijali,
dává moc
stát se Božími dětmi.
více

Československý komunistický normalizační režim pracoval s propracovanými strategiemi vymazávání křesťanského odkazu z obecného povědomí. Normalizace vymazávala jakoukoliv zmínku o křesťanství z obzoru občanů. V kultuře a médiích se cenzurovala jakákoli zmínka o náboženství; o křesťanském charakteru Velikonoc i Vánoc se mohlo hovořit prakticky jen v kostele. více

Ten, kdo pozorně naslouchá přímluvám během liturgie Velkého pátku, musel zaznamenat jeden paradox. Ten- to text vyzývá postupně k modlitbě za církev, za papeže, za biskupy, kněze a jáhny, za věřící a katechumeny, poté za Židy a jiné zbožné nekřesťany, dále za nevěřící a na předposledním místě za politiky a státníky. Jako kdyby politici představovali protipól k dobrým křesťanům. Jako kdyby se v těchto krásných přímluvách tak trochu odrážel názor, který občas slyšíme v hospodách, že co do mravnosti patří politici někam mezi zloděje a vrahy. Jako kdyby se tím potvrzoval názor některých ultras či zpochybňovačů společenského systému, že „politika je svinstvo“ nebo že „správný křesťan s politikou nemá mít nic společného“. více

AI podporuje důstojnost lidské osoby,
pokud je používána jako pomůcka
pro pochopení složitých skutečností
nebo jako vodítko ke spolehlivým zdrojům
při hledání pravdy. více

Co se nám vybaví, když vidíme pařez? Záleží na tom, jakýma očima se díváme. Je to jen pahýl ztrouchnivělého dřeva, náhrobní kámen mrtvého stromu? Většinou chápeme pařez jako tlející pozůstatek někdejšího majestátu, pomník zašlé slávy, symbol pomíjivosti všeho živého, svědectví rozkladu a zániku. více

Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry
a po únoru 1948 se neohroženě stavěl i za zachování demokracie.
Za to byl komunistickým režimem odsouzen k 11 letům za velezradu.
Po vynesení rozsudku začal v soudní síni zpívat Te Deum.
Zemřel 3. prosince 1954 ve vězeňské nemocnici v Brně.
více

V době adventní se připravujeme na Vánoce a na další okamžiky, kdy Bůh vstupuje do našeho života. Začínáme čtyři neděle před Vánocemi. Advent je dobou, kdy se zamýšlíme, co to znamená, že nám Bůh seslal svého Syna Ježíše a on žil jako jeden z nás. Oblíbeným symbolem této doby je adventní věnec. Je to kruh složený ze zelených větví, na němž stojí čtyři svíce. více

Na první neděli adventní 29. listopadu 1987 vyhlásil kardinál Tomášek Desetiletí duchovní obnovy národa. Úvodní slova pastýřského listu zněla – s odkazy na biblické citáty – téměř jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci… více

C. S. Lewis byl jedním z nejpřednějších křesťanských apologetů 20. století, který skrze své dílo pronikl k milionům lidí. Léta studií a na počátku své kariéry byl C. S. Lewis přesvědčeným ateistou. Od křesťanské víry se odvrátil jako adolescent a kontakty s církví zůstávaly zpřetrhány až dlouho do jeho dospělosti. Osobní zkušenost s 1. Světovou válkou, následný válečný stres, bolestivá zranění, ani odloučení od lidí, které miloval, jej nedokázaly přimět, aby znovu obrátil své srdce k Bohu. více

Svatého Brikcia z Tours mohl milovat jen světec. Naštěstí mu ho Pán poslal. Brikcius byl opuštěné dítě, kterého se ujal svatý Martin z Tours. Vychovával ho v klášteře v Marmoutier. Bylo to náročné dítě, ale tak běžně. Proto když začal usilovat o kněžství, měl biskup, který ho měl rád jako otec, z jeho rozhodnutí radost.Naneštěstí byl Brikcius velice arogantní a zamiloval si moc i bohatství, které se mu nějak podařilo nashromáždit. Jako osmnáctiletý jáhen vlastnil otroky a stáje s koňmi a opravdu potřeboval otcovské vedení. Když se mu Martin pokusil připomenout volání evangelia po chudobě a pokoře, Brikcius se mu vysmál. více