Ticho a samota, které dřív tak rád vyhledával, jsou teď k nevydržení

2.4.2020

Aby Ježíš naplno zakusil, co je to lidská přirozenost, vede ho Duch svatý na samou hranici jeho lidské křehkosti. Už čtyřicet dnů žije ve vyprahlé poušti a hledá stín v puklinách judských hor. Ticho a samota, které dřív tak rád vyhledával, jsou teď k nevydržení. A hlavně: kolem stále krouží věčný Nepřítel. Ježíš ho vždy zahlédne někde v dálce a pak mu zas na nějaký čas zmizí z očí.

Satan se ještě neodvážil postavit se mu čelem, ale už dlouho čeká, až přijde jeho čas...

Na počátku, když Všemohoucí stvořil Adama a Evu, se satan rozzuřil. On, čistý duch, strašně žárlil a nechápal, jak mohl Bůh stvořit muže a ženu ke svému obrazu. Rychle se však vzpamatoval a Nejvyššímu se pomstil. K pádu prvních lidí stačilo vychytralé pokušení.

Po téhle epizodě už ďábel dobře věděl, že Bůh lidi milovat nepřestane a že se dokonce – když všechny pokusy o usmíření ztroskotají – sám stane člověkem.

A tahle hrozba dostala konkrétní podobu před třiceti lety, když Maria řekla ano andělu Gabrielovi a porodila Ježíše. Křest v Jordánu spustil poplach nejvyššího stupně. Cíl je jasný. Bůh se ponížil natolik, že se stal člověkem, a toto pomyšlení je pro knížete všech pyšných prostě nesnesitelné. Musí proto stůj co stůj Ježíše přimět, aby se pokoře zpronevěřil.

Ježíš se dlouho postil a teď má příšerný hlad. Satan se mlsně olizuje. Zůstane Bůh člověkem i tehdy, když umírá hlady? Pojďme se přesvědčit. Ďábel mu šeptá: "Jestli jsi Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něj stane chleba."

Syn Boží se ale nachytat nenechá: "Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst."

Rozhněvaný Satan pak bere Ježíše do Jeruzaléma a postaví ho na vrchol chrámu: "Jestli jsi Syn Boží, vrhni se odtud dolů. Bůh přece slíbil, že pošle anděly, abys nenarazil nohou o kámen."

Ježíš znova útok odráží: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!"

Ďábel ho znovu odvádí, tentokrát na vysokou horu a ukazuje mu všechna království světa. Prohlašuje: "To všecko ti dám, jestliže mi padneš k nohám."

Ježíš ho však přeruší: "Odejdi, satane! Je psáno: ʼPánu, svému Bohu, se budeš klanět, a jedině jemu!ʼ"

Satan už na Ježíše nemá žádnou páku, a proto mu alespoň pohrozí: "Teď sice vzdoruješ, ale já tě přece dostanu... Uvidíme se dřív, než si myslíš!"

A jeho postava bez tváře se rozplývá v noční tmě.

 

KLÍČOVÉ SLOVO

Satanas, satan

Řecké slovo satanas pochází z hebrejského satan, žalobce. Při právních procesech byl satan něco jako generální prokurátor, který vznášel žalobu proti předvolaným. Ďábel je "diabolos," ten, kdo rozděluje, a jeho protikladem je symbol, který naopak spojuje.

 

OTÁZKA, KTEROU SI KLADEME

Proč bylo nutné vtělení?

Stylizované líčení střetu mezi Ježíšem a ďáblem je převzato z Lukášova a Matoušova evangelia. Abychom zdůvodnili nutnost vtělení, představili jsme si, jaké myšlenky asi táhly ďáblovi "hlavou". Podle tradičního křesťanského učení se Bůh vtělil proto, aby napravil škody napáchané dědičným hříchem. V 11. století rozvinul myšlenku vtělení jako odčinění dědičného hříchu svatý Anselm z Canterbury, podle něhož pouze Ježíš, pravý člověk a pravý Bůh, dokáže překlenout propast, která lidi od Boha dělí. Teolog Duns Scotus na konci 13. století zase tvrdil, že Bůh lidstvo miloval tak, že by se stal člověkem i tehdy, kdyby lidstvo nezhřešilo a vykoupení nebylo nutné.

 

Z knihy:

Neobyčejný román o Ježíšovi

 

Kdo byl a jaké vztahy navazoval s lidmi Ježíš – člověk a zároveň Bůh vtělený do lidských dějin?

V knížce Jeana Merciera nám před očima ožívá biblický svět, v němž si lidé kladou úplně stejné otázky jako my dnes. Ježíš se živě zajímal o muže a ženy, které potkával na svých cestách – u studny, u bran malého městečka či uprostřed městského shonu. A nejen to. Ježíš byl přímo vášnivě zaujatý tím, co lidé prožívají, čím trpí, v co doufají. I on sám na sobě prožíval veškeré štěstí a hrůzy, které přináší lidský život. 

Autor se nedrží otrocky biblického vyprávění, zároveň ale evangelia ani Skutky apoštolů nepřikrášluje nebo nevkusně nedopovídá. To, o čem biblický text mlčí, se snaží naplnit životem a dává hlas postavám, které mlčí. Do známých scén zasazuje nečekané dialogy, aby upoutal naši pozornost a přinutil nás číst dál.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému