Poznávat Boha srdcem neznamená být sentimentální

15.12.2018

Maria a Josef se museli vydat na cestu do Betléma,
protože císař nařídil sčítání lidu.
Jelikož cesta byla dlouhá a nelehká,
Josef si obstaral oslíka...
Vyprávění o tom,
že Bůh se nedá vtěsnat
do malé škatulky, kterou je náš rozum.

Osel a Ježíš

Maria a Josef se museli vydat na cestu do Betléma, protože císař nařídil sčítání lidu. Jelikož cesta byla dlouhá a nelehká, Josef si obstaral oslíka. Vyhladovělé zvíře ale napřed nakrmil a vyčistil, což oslíka velice překvapilo. Nikdy předtím ho nikdo nečistil a nestaral se o něj.

Když přišli do Betléma, Maria s Josefem se pokoušeli najít místo v nějakém hostinci. Maria měla každou chvíli přivést na svět dítě. Majitelé hostinců pro ně však neměli ani dobré slovo. Byla už noc a Marii s Josefem se stále nedařilo najít nějaké ubytování. Oslík začal hýkat, protože s Marií a Josefem soucítil. Majitel hostince se na něj rozkřičel a kopl ho do břicha. Nakonec se uchýlili do tmavého, studeného a zapáchajícího chléva, kde byla i jiná zvířata: krávy, býci, psi, koně…  Vetřelci jimi nebyli vítaní hlavně proto, že s sebou měli osla. Dělali si z něho legraci a posmívali se mu.

Nastala půlnoc a Maria porodila malého Ježíše. Zanedlouho se chlév naplnil houfem lidí. Byli to pastýři, kteří se přišli Ježíši poklonit. I oslík se k pastýřům přidal. Ostatní zvířata se posmívala hloupým a nevzdělaným pastýřům a především oslíkovi a říkala: „Jak se dá dokázat, že to dítě je Spasitel?“ Oslík odpověděl: „Nemám rozum jako vy, abych to mohl dokázat. Ale vím to, prostě to cítím.“

Uběhlo třicet let. Ten Ježíš, je nyní… prorok, učitel, divotvůrce, Spasitel, Mesiáš, Kristus… Jednou se rozhodl jet do Jeruzaléma a nevybral si povoz…, ale oslíka! Zvířata zuřila. Proč jeho, a ne nás? Důvod byl jasný – místo rozumu měl totiž oslík srdce. „On to věděl!“

Vzdělaný Nikodém a Ježíš

Jednou jeden velmi významný člověk Nikodém, člen velerady, rozumný muž, viděl, jak lidé běhají za Ježíšem jako zbavení rozumu. Nechápal to. Ježíš je přece ještě velmi mladý muž, aby ho mohli považovat za rabína. Přišel z Galileje, kde nebyly žádné židovské školy. Odkud tedy vzal tu svou takzvanou moudrost? Navíc neměl žádného významného rabína, na jehož učení by se mohl odvolat. „Všichni ti lidé nemají rozum!“

Ale Nikodém, velmi rozumný muž, se ze zvědavosti v noci vydal za Ježíšem, aby si s ním promluvil (srov. Jan 3,1–15). Jít za ním v noci od něj nebylo zrovna zdvořilé, ale Ježíš ho přijal. Nikodém patřil k farizeům a trochu se obával, jak se k němu bude Ježíš chovat. Věděl, že Ježíš není k farizeům zrovna shovívavý. S překvapením ale zjistil, že Ježíš ho přijal s otevřenou náručí a s láskou.

Nikodém se zeptal: „Mistře, co bych měl dělat, abych se dostal do Božího království?“ Ježíš mu bez zaváhání odpověděl: „Musíš se znovu narodit.“ Nikodéma to šokovalo. Byl to velice vzdělaný člověk. Dokonale znal Zákon, sám jiné učil. Když se s ním lidé setkali, zdravili ho úklonou. Nikdo o něm nepochyboval, všichni ho respektovali. A teď mu Ježíš říká, že se má znovu narodit. Jako by mu říkal: „Všechno stavíš na písku! Musíš zbořit základy svého domu a znovu je postavit!“ To už bylo příliš!

Ježíš mu tím velice jasně řekl: „Milý Nikodéme, nestačí mít rozum. Musíš mít i srdce. Svým rozumem znáš spoustu věcí, ale svým srdcem málo. Potřebuješ se změnit!“

Poznat Boha srdcem neznamená být sentimentálnějším

Poznat Boha srdcem neznamená být citovějším nebo sentimentálnějším. O tom to není. Spíš to znamená Boha ve svém životě zakusit. O Bohu se nedá diskutovat. Nedá se vložit do malé škatulky, kterou je náš rozum.

 

Podle knihy
Elias Vella, Ruku v ruce s Ježíšem
Redakčně upraveno

Ruku v ruce s Ježíšem

 

Nestačí, když Ježíše poznáváme rozumem nebo si o něm něco nastudujeme. Nestačí, ani když k němu chováme zbožnou úctu...

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému