Láska jako základní postoj

18.1.2010

Láska jako základní postojLáska se týká dobra vůbec, ať ho máme nebo nemáme. Proto je láska ze své přirozenosti prvním úkonem vůle a schopnosti usilovat. Všechna hnutí vůle předpokládají lásku jako svůj kořen. STh I, 20,1

Je v člověku určitá základní dispozice, nálada, z níž je třeba odvozovat všechny ostatní? V myšlení 19. století byl častou odpovědí na tuto otázku strach. Mnozí se domnívali, že každá historická epocha se vyznačuje určitou základní náladou. Pro svou dobu často pak uváděli jako charakteristiku dlouhou chvíli, nudu. Dnes by se zřejmě dostala do popředí touha po prožitky nabitém příjemnu (wellness).

Co do věci zná tento problém i Tomáš. Nemluví však o náladách, nýbrž o afektech a vášních. Ty všechny pramení z lásky (amor). Tvoří základ, který je nositelem veškerého emocionálního života. Přitom je ale třeba rozlišovat: lásku lze chápat jako úkon duchu příslušející svobodné vůle. Tak je to i u Tomáše. Ale láska je chápána také jako základní síla určující všechny emoce (afekty). Ty jsou spojeny s tělesnými proměnami, přičemž má Tomáš na mysli především srdce (přestože nikoli pouze je). Tato podoba lásky vykazuje určitou přirozenou a člověku vlastní příbuznost (connaturalitas) s milovaným dobrem. Tato forma lásky vyvolává zalíbení (complacentia), neboli radostné souznění s milovaným dobrem. Tomáš hovoří také o emocionálně zakusitelném poutu mezi člověkem a milovaným dobrem. Tyto smyslové fenomény mají podstatný význam pro duchovní život, přestože samy ještě nespadají do oblasti rozumu. Jsou také schopny přijímat do sebe duchem získané poznání a hodnocení.

Tomáš vysvětluje, jakým způsobem jsou ostatní afekty neseny láskou: radosti se nám dostává díky přítomnosti milovaného dobra. Smutek nás naopak přepadá v jeho nepřítomnosti. V touze, těšení se a naději se zaměřujeme do budoucnosti v očekávání, že se nám daného dobra dostane. Strach nás zachvacuje, když se dobro dostane do nebezpečí a přepadají nás starosti, že je ztratíme. Hněv nás žene k jeho obraně. Vidíme tedy, že láska je u Tomáše zcela základním rozpoložením. Všechna ostatní emocionální hnutí jsou od ní odvozená. Dalo by se to vyjádřit i tak, že láska je emocionálním souhlasem s bytím. Z ní vyplývá radost z bytí. Ona v nás živí naději, že je život velikým příslibem.

 

kniha: Tomáš Akvinský s Georgem Schererem
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101057-

Sekce: texty   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články