Nové kalendáře na rok 2011

21.4.2010

Nové kalendáře na rok 2011Karmelitánské nakladatelství připravilo pro rok 2011 tři zajímavé stolní kalendáře. Chceme vám je blíže představit.

 

 

Stolní kalendáře na rok 2011

ProměnyProměny 2011

Kostely, kaple a kapličky jsou samozřejmou součástí naší krajiny a dotvářejí její typický kolorit. Často byly zbudovány na vrcholu kopce, aby tak viditelně vyjádřily lidskou touhu být Bohu blíž. Svou polohou vytvářejí i jakési orientační body v krajině.

 

Církevní architektura prošla od příchodu Cyrila a Metoděje dlouhodobým vývojem, přičemž každá doba na ní zanechala svou stopu. Bohužel ne vše, co naši předkové vytvořili, se do dnešních dnů dochovalo. Své sehrál čas, ale i zásah člověka. Svědčí o tom reformy josefínského období, stejně jako novodobá totalitní historie, kdy byly kostely záměrně ničeny. Na většinu z nás negativně doléhá zanedbanost některých sakrálních staveb a lhostejnost vůči jejich osudu. Sebemenší opravená kaplička tak svědčí o péči a úsilí těch, jimž není lhostejný chátrající stav těchto architektonických památek a kteří si zaslouží chválu a vděk.

    

Dobové pohlednice v kalendáři nám představují jednotlivé kostely a kaple z doby zhruba před sto lety. Srovnání s jejich současným stavem pak umožňuje vytvořit si obraz nejenom o tom, co nám zanechalo „dědictví otců“, ale i o tom, jak jsme s tímto odkazem naložili.

 Jiří Janák

 

Dědictví otcůDědictví otců 2011

V poslední době se v našem prostředí začalo hodně mluvit o možných rodových zátěžích a o tom, co by se s nimi dalo dělat. Někteří lidé se začali více modlit za své zemřelé nebo za ně dali sloužit mši svatou. Proti tomu nelze nic namítat – samozřejmě, pokud tím neodvádíme pozornost od vlastního následování Krista a nezříkáme se zodpovědnosti za svůj vlastní život.

Chtěl bych však v této souvislosti upozornit na jinou věc: „Dědictví otců“ nemusí vždycky znamenat jenom nějakou zátěž, ba naopak. Už jen ta přehlídka krásných a pečlivě udržovaných kostelů, kterou každoročně přináší tento kalendář, svědčí o tom, že naši předkové nám prošlapali cestu i v tom dobrém. Kolik našich předků a bývalých farníků nám vystlalo cestu modlitbou, kolik z nich vedlo nelehký zápas o víru a o věrnost dobru i pro nás! A kdo neměl štěstí pěkných rodinných vztahů a zázemí křesťanské rodiny, jistě mu Pán poslal do cesty někoho, kdo se mu na jeho cestě víry mohl alespoň částečně stát matkou či otcem, bratrem či sestrou ve víře.

 

Nezaslouženým darem a pozitivním dědictvím otců je už to, že jsme se narodili v zemi a v době, kde křesťané smějí Krista hlásat a mohou svobodně a otevřeně podle své víry žít. Tento dar je nám dán i díky věrnosti těch, kteří nás předešli. A tak by nás každá nová stránka tohoto kalendáře mohla přivést nejen k nové vlně vděčnosti, ale i k touze „vystlat cestu“ Boží milostí i pro ty, kdo přijdou po nás.

P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

 

Malá poselství Vojtěcha KodetaMalá poselství Vojtěcha Kodeta 2011

Začátek nového kalendářního roku je v našem prostředí většinou spojen i s různými formami bilancování. Hodnotíme, co se nám zdařilo nebo nezdařilo, plánujeme, co budeme nebo nebudeme dělat, a to jak v rovině osobní, tak i pracovní. Ostatně jsme dětmi své doby, není divu, že uvažujeme podobně jako naše okolí. Možná nás však překvapí zjištění, jak moc je nám vlastní mentalita, kterou vlastně na druhých moc rádi nemáme. Většinou nám neimponuje někdo, kdo je plný sebe, kdo mluví jen o sobě a o tom, co sám zvládl a vykonal, co zase chystá…

Ale co je na podobném bilancování špatného, v čem by měla být chyba? Předně v tom, že lidský život a hodnotu člověka nelze měřit jen jeho výkony. A potom – nějak to prozrazuje, že jsme vlastně až příliš fascinováni „dílem svých rukou“. Klanět se dílu svých rukou znamená v biblické mluvě oddat se modlářství, a to většinou jde ruku v ruce s neschopností klanět se a děkovat Hospodinu.

Kalendář „malých poselství“ chce jen upozornit na to, že kolem nás je mnoho skutečností, které jsme sami ani nevymysleli ani nevytvořili, které jsou nám dány jako dar, možná i jako impuls k zamyšlení nebo k děkování. To podstatné v životě totiž není to, co děláme nebo neděláme my, ale co koná v nás a pro nás ten, který nás povolal k životu. On totiž předchází každé naše konání láskyplným jednáním v náš prospěch. Svým stvořením se nevyčerpal a denně nám nabízí přetvářející moc své lásky a síly, přičemž stopy jeho otcovského srdce jsou všude kolem nás, umíme-li se dívat.

Na počátku nového roku bych nás všechny chtěl povzbudit, abychom se nedali fascinovat zlem a ani tím, co jsme sami vyprodukovali. Vděčný a pokorný člověk ví, že Božím darem je i to, že na něco stačí, že dokáže něco vybojovat nebo něco krásného vytvořit.

P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Sekce: Praha-Vojtěch   |   Tisk   |   Poslat článek známému